„Kromě funkční rodiny a přátel (i ze spolku) je dobré mít také svého VLKHZ – vstřícného lékaře, který ho zná a je ochoten spolupracovat s nemocnicí.“

Paní Ivana

Hospitalizace člověka s mentálním postižením

Hospitalizace je náročnou situací v životě každého člověka. Zdrojem strachu a obav je nejen nejistota, ale také často odmítavý přístup personálu nemocničních zařízení vůči člověku s postižením i k jeho blízkým. Krátkodobá i dlouhodobá hospitalizace, i pouhé ambulantní vyšetření, může být pro člověka s mentálním postižením komplikované z důvodu menšího porozumění a přizpůsobení se nemocničnímu prostředí.

Na některé situace se naštěstí lze připravit dopředu. Pokud je to i váš případ, zkuste si projít tyto informace a vytvořte si svůj vlastní KRIZOVÝ PLÁN, který vám může pomoci takovou situaci lépe zvládnout. Snažte se být při vyplňování co nejvíce konkrétní.

Tento materiál je pouze vodítko, které vám může pomoci se v dané oblasti lépe orientovat a získat informace.

ZDROJE PODPORY

Mohou to být materiální i lidské zdroje. Ale také něco, co vám pomáhá situaci lépe zvládnout.

  • Funkční rodina. Blízcí rodinní příslušníci, kteří dobře znají jak vás, tak člověka s postižením, o kterého pečujete. Zkuste říct, co byste od nich potřebovali, jak vám můžou pomoci.
  • Přátelé, mohou to být i lidé z komunity (spolku apod.). Jedná se také o přátele vašeho potomka.
  • Vstřícný praktický lékař, který člověka s postižením dobře zná a spolupracuje s vámi (pokud takového nemáte, zkuste hledat, ptát se na doporučení, nevzdávat se). Důležití jsou samozřejmě i další lékaři (psychiatr, stomatolog, pediatr apod.).
  • Člověk s mentálním postižením by u sebe měl nosit SOS KARTU PRO LIDI S POSTIŽENÍM , kde jsou zaznamenány kontakty na osoby blízké, sociální službu, kam dochází (či bydlí) nebo jiný spolehlivé kontakty. Člověk s postižením by ji měl umět používat a vědět, k čemu slouží. Uložena by měla být nejlépe v peněžence u občanského průkazu.
  • Můžete se opřít také o některá práva a zákony ČR:
  • V ČR je všem pacientům garantována stejná zdravotní péče
  • Listina základních práv a svobod zaručuje každému bez rozdílu právo na ochranu zdraví a bezplatnou zdravotní péči poskytovanou na základě zdravotního pojištění.
  • Nikdo nemůže odmítnout pacientovi léčbu jen pro jeho diagnózu. 
  • Pacient má právo na úctu, důstojné zacházení, na ohle duplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb. 
  • Existuje antidiskriminační zákon, který všem pacientům zaručuje rovné zacházení a zákaz diskriminace.

PREVENCE – CO MŮŽU PŘIPRAVIT DOPŘEDU?

Zkuste rozplánovat jednotlivé kroky.

  • Znát spádovou nemocnici. Domluvit si tam schůzku a připravit se spolu s personálem na danou situaci. Doprovod může tvořit – rodič, opatrovník/opatrovnice, blízký člověk, sociální pracovníci apod.
  • Nebojte se komunikace s personálem zdravotnického zařízení, zkuste najít ochotný personál a s ním vyjednávejte.
  • Vytvořte si tzv. ZDRAVOTNÍ PAS. V České republice se o něm zatím moc neví, ale je to dobrá pomůcka jak pro personál nemocnice, tak pro člověka s mentálním postižením. Zdravotní pas je takový průkaz, kde je napsáno jakou člověk potřebuje podporu (jaký je, co má rád a co nemá rád, jak komunikuje apod.). Pokud to vyžaduje vaše situace, zeptejte se na doprovod či přímo hospitalizaci spolu s člověkem s postižením. Je dobré s pasem dopředu personál seznámit, aby se předešlo zbytečným komplikacím při hospitalizaci.

Zdravotní pas může člověk s postižením u sebe nosit pořád (v batohu, kabelce apod.).

  • Popište člověku s postižením, co ho čeká. Použijte obrázky, fotky. Cokoliv, co mu/jí pomůže situaci lépe pochopit.
  • Pokud chcete být hospitalizováni s vaším potomkem, zkuste se domluvit předem v nemocnici. Většinou asi narazíte na vnitřní řád nemocnice, který může a nemusí doprovod povolovat.

Pro tento případ je však dobré mít připravené doporučení od psychiatra, který může napsat, že je doprovod při hospitalizaci nutný. Razítka a doporučení dělají občas divy!

Pokud má člověk omezenou svéprávnost v oblasti rozhodování o svém zdraví, náleží toto právo opatrovníkovi. Člověk s postižením ale pořád má právo, aby získával srozumitelné informace, může se ptát, když mu něco není jasné a vyjádřit se k navrhované péči.

  • Člověk s těžkým mentálním postižením má možnost osobního asistenta/ky ve zdravotnickém zařízení. O nutnosti doprovodu/podpory při hospitalizaci rozhoduje ošetřující lékař. Zdravotní stav pacienta ale musí být takový, že neumožňuje poskytnutí zdravotní péče bez přítomnosti doprovázející osoby. Na pořízení osobního asistenta je důležité doporučení ošetřujícího lékaře a schválení revizním lékařem zdravotní pojišťovny.
  • Zjistěte si informace u vaší zdravotní pojišťovny. Některé pojišťovny (např. Ministerstva vnitra 211) nabízejí možnost zapsání pečující osoby do pojišťovací kartičky/dokumentace.

CO UDĚLÁM, AŽ SE TO STANE?

Popište jednotlivé kroky, zkuste přemýšlet spíše o ideálních řešeních (jak byste si to nejlépe představoval/a).

  • Informujte rodinu (příp. blízké, přátele, sousedy) a požádejte je o pomoc (pokud potřebujete).
  • Nebojte se postupovat vůči personálu rozhodně, ale vstřícně.
  • Seznamte personál (případně znovu) se ZDRAVOTNÍM PASEM vašeho potomka.
  • Nechte si vše dobře vysvětlit. Srozumitelné informace by měl samozřejmě dostat i váš potomek.
  • Spojte se s praktickým lékařem vašeho potomka, může vám pomoci při vyjednávání v nemocnici. Můžete se také spojit s psychiatrem vašeho potomka.
  • Informujte neprodleně všechna zařízení (sociální služby, školská zařízení apod.), kam váš potomek dochází, o jeho indispozici.
  • Mějte sepsané věci, které bude dotyčný v nemocnici potřebovat – léky, oblečení, osobní hygiena, apod. Může se stát, že věci bude muset přivézt někdo jiný.

CO S PLÁNEM DÁL?

Kdo by měl o plánu ještě vědět a jak se případně o něm dozví?

  • Všichni, které považujete za blízké osoby, kteří vaší situaci znají a dokáží vám pomoci.
  • Sejděte se s vašimi blízkými a prodiskutujte, jak by mohla vypadat jejich podpora. Případně s nimi projděte svůj krizový plán.
  • Noste u sebe ZDRAVOTNÍ PAS vašich potomků. To samé by měli udělat vaši potomci.
  • O tomto plánu by měla být informována také všechna zařízení, kam váš potomek dochází (sociální služby, školská zařízení apod.). Je na vás, v jaké formě jim informace předáte.

KONTAKTY

Ombudsman pro zdraví, z.s.
Národní 9 (5. patro)
110 00 Praha 1
telefon: 222 075 103
e-mail: ochrance@ombudsmanprozdravi.cz

Národní rada osob se zdravotním postižením České republiky, z.s.
Partyzánská 1/7, 170 00 Praha 7 – Holešovice (budova Pražské teplárenské)
telefon: 266 753 421
e-mail: nrzpcr@nrzp.cz

Veřejný ochránce práv
Údolní 39 Brno, 602 00
e-mail: podatelna@ochrance.cz
telefon – ústředna: 542 542 111

SPMP ČR – Poradenské centrum
Karlínské náměstí 59/12
186 00 Praha 8
e-mail: poradna@spmpcr.cz
telefon: 770 626 202