„Ve stacionáři probíhaly manipulativní techniky, aby uživatele služby „nacpali“ do svých pravidel…“
Paní Eva
Nerovný přístup a šikana
Každý člověk, který je v nějaké míře závislý na podpoře a péči jiných, je svým způsobem v nevýhodném postavení. Bohužel se stává, že druhá strana může nějakým způsobem zneužít v takovém vztahu svoje mocenské postavení. To se může projevit různým způsobem – od vysloveného zneužívání nebo šikany po nezájem a zanedbávání. Situace, kdy se něco takového děje dospělému člověku nebo dítěti s postižením je o to horší, že často nemusí vůbec takovou situaci rozpoznat nebo umět pojmenovat, případně sdělit svému okolí. Je proto důležité vědět, jaká pravidla, kontrolní mechanismy a přístup fungují v instituci, jejíž služby člověk nebo dítě s postižením využívá.
Nejhorší formou zneužití silové nebo mocenské nadřazenosti je šikana. Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí. Je to cílené a opakované užití fyzických a psychických útoků jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině osob, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Může se odehrávat také prostřednictvím moderních komunikačních prostředků, především prostřednictvím internetu a mobilu – tzv. kyberšikana .
Většinou šikanu známe ze školských zařízení, kde žák může být šikanován svým vrstevníkem (či starším dítětem), ale také se může jednat o případy, kdy šikanuje sama autorita (učitel → žák). Stejně tak se ale bohužel objevuje i v jiných prostředích. Zejména v sociálních službách (především v pobytových) není bohužel o šikanu nouze.
Tato problematika je poměrně náročná a v případě jakéhokoliv podezření vyžaduje podrobné šetření. Zejména pokud se jedná o lidi s mentálním postižením, bývá odhalení a řešení často náročnější než u jiných skupin. Přesto nebo možná právě proto, se o šikaně a nerovném přístupu k lidem s mentálním postižením moc nemluví. Většina dostupných informací je zaměřena na dětské kolektivy ve školských zařízeních. Ze zkušenosti vás pečujících však víme, že tuto problematiku řešíte se svými dospělými dětmi také v rámci sociálních služeb.
Tento materiál je pouze vodítko, které vám může pomoci se v dané oblasti lépe orientovat, získat informace a inspirovat se. Ta nejdůležitější část bude na vás – pokud máte z podobné situace obavy, případně špatné zkušenosti z minulosti, sepište si vlastní KRIZOVÝ PLÁN a snažte se být co nejvíce konkrétní.
Zdroje podpory
Mohou to být materiální i lidské zdroje. Jednoduše něco, co vám pomáhá situaci lépe zvládnout.
- Rodina a jiné blízké osoby.
- Je dobré mít vybudovanou funkční síť lidí kolem sebe, kteří potomka dobře znají. Můžeme se o tyto lidi opřít. Spolky, neziskové organizace, komunitní služby, sociální služby, speciálně-pedagogická centra aj.
- Sdružení lidí, kteří řeší podobné problémy, umí poradit, vyznají se. Je dobré mít reference, pokud zvažovanou službu nebo školu neznáme osobně.
- Stávající či nový psycholog/psycholožka či terapeut/terapeutka.
Pokud již máte podezření, že je váš potomek šikanován nebo je s ním špatně zacházeno kontaktujte psychologa/psycholožku, kterého/kterou váš potomek již dobře zná. Pokud takového/takovou nemáte, snažte se zjistit z referencí, kam se nejlépe obrátit. Případně vám mohou pomoci kontakty, které uvádíme v závěru.
- Kvalitní výběr školky/školy či sociální služby.
Vycházejte z dobrých referencí ostatních rodičů. Nebojte se u úvodní schůzky ptát na to, co je pro vás a vaše dítě důležité. Ptejte se na konkrétní postupy, metodiky, materiály při zacházení s šikanou (pokud již tedy takovou zkušenost máte a chcete se dopředu ujistit, z jakých opatření postupy vycházejí).
- Pečující se mohou opřít také o některá práva či zákony ČR:
Prevence – Co můžu připravit dopředu?
Zkuste rozplánovat jednotlivé kroky.
Opatření pro nerovné zacházení či šikanu v sociálních službách:
- Zde platí, že nejdůležitějším a zároveň nejtěžším úkolem je samotné rozpoznání šikany.
Vy znáte své dítě nejlépe a sami víte a poznáte, když se s vaším potomkem „něco“ děje. Jsou určité obecné tipy, jak se může šikana projevovat. Nejsou ale všespásné a např. nepočítají s tím, že se šikana může týkat i lidí s mentálním postižením, pro něž může být verbalizování nějaké újmy velice nesnadné. Proto bud lepší, když dáte na svou intuici.
Nejčastěji se v sociálních službách objevují tyto projevy šikany, nerovného přístupu a někdy až násilí:
- ponižování a zesměšňování
- přepečovávání (zvyšuje se závislost člověka na péči, nerozvíjejí kompetence jedince)
- sociální izolace člověka
- zanedbávání péče
- nedůvodné omezování svobody
- nepřiměřená medikace za účelem utlumování (náhrada za fyzické prostředky omezující pohyb)
- ekonomické násilí
- omezování ve výběru aktivit
- psychické násilí
- manipulace, nátlak a vydírání
- znemožňování svobodné volby
- uplatňování moci v jakékoli podobě
- šikana mezi uživateli služeb
- Když začíná váš potomek využívat novou sociální službu, zajímejte se o to, jestli má služba zpracované dokumenty o tom, jak s rizikem takovýchto situací pracuje a jak by je řešila. Popřípadě, jak předchozí případy již služba řešila a proč k nim docházelo/dochází.
- Sledujte celkový přístup pracovníků ve službě k vám, vašemu potomkovi a ostatním uživatelům.
- Když spolu se svým potomkem a sociální službou domlouváte, jak konkrétně bude její poskytování vypadat? Věnujte tomu dostatečnou pozornost. Zajímejte se o to, kolik je ve službě zaměstnanců na kolik uživatelů a jaký mají reálně prostor pro individuální přístup. Nechte si také vysvětlit, co vlastně pro danou službu znamená individuální přístup.
- Předejte službě všechny důležité informace o potřebách, přáních, zvyklostech i případném specifickém chování vašeho potomka a zajímejte se, jak je mohou naplňovat, případně s nimi pracovat.
- Zajímejte se průběžně, co se ve službě děje (zvlášť je-li to služba pobytová). Komunikujte o tom se svým potomkem a se zaměstnanci. Mnohdy nestačí individuální plán a jeho revize. Můžete si domluvit schůzku např. jednou za měsíc. Pokud již máte podezření, že se ve službě děje „něco“ nekalého, nebojte si s sebou přivést další osobu (psychloga/psycholožku, sociálního pracovníka/pracovnici z jiné organizace, speciálního pedagoga/pedagožku apod.).
- Mluvte se svým potokem také o tom, že když se mu děje něco, co mu je nepříjemné, je třeba, aby to někomu řekl. Mluvte přitom o konkrétních lidech. Komu se může ve službě svěřit, ke komu má důvěru? Učte ho, co jsou věci, na které má právo a na co mají právo ostatní.
- Mluvte se svým potomkem také o tom, jak se mu ve službě líbí či nelíbí. Buďte co nejkonkrétnější. Využívejte grafická či jiná vizuální znázornění. Nenechte se odbýt odpovědí typu „dobrý“. Můžete zkusit zhodnotit například celý den (co dělá ráno, odpoledne, večer, co a jak probíhá apod.). Pokud o tom nechce mluvit přímo s vámi, zkuste zvolit někoho jiného z jeho blízkých či sociálního pracovníka/pracovnici z jiné organizace.
- Sledujte také, jestli o podobných věcech preventivně s uživateli mluví zaměstnanci v dané službě.
- Pokud máte podezření, že se v sociální službě odehrává něco nekalého, snažte se to řešit co nejdříve.
Opatření pro nerovné zacházení či šikanu ve školských zařízeních:
- Nejdůležitějším a zároveň nejtěžším úkolem je samotné rozpoznání šikany.
Vy znáte své dítě nejlépe a sami víte a poznáte, když se s vaším potomkem „něco“ děje. Jsou určité obecné tipy, jak se může šikana projevovat. Nejsou ale všespásné a např. nepočítají s tím, že se šikana může týkat i lidí s mentálním postižením, pro něž může být verbalizování nějaké újmy velice nesnadné. Proto bud lepší, když dáte na svou intuici.
Je důležité vypozorovat změnu v chování, která se může projevovat např. takto:
- Nechce chodit do školy, vyhýbá se škole, chodí za školu.
- Nemá kamarády, nemluví o spolužácích, nechodí na návštěvy ke spolužákům a spolužáci nechodí na návštěvu k vám.
- Trpí nevolností, zvracením, bolestmi břicha, nechutenstvím.
- Zhoršil se mu prospěch, není schopno se soustředit.
- Je smutné, plačtivé, apatické anebo naopak je agresivní.
- Má noční děsy, špatně spí.
- Chodí domů v poškozeném nebo špinavém oblečení.
- Zmiňuje ztrátu věcí, má poškozené pomůcky (které mu kradou nebo ničí agresoři).
- Potřebuje více peněz (které musí odevzdávat agresorům), může začít krást peníze doma.
- Má fyzická zranění – modřiny, šrámy.
- Zajímejte se o to, co škola dělá pro to, aby předcházela šikaně.
- Každá škola musí mít vypracovanou metodiku pro řešení šikany a program prevence šikany. Nechte si ji ukázat.
- Ptejte se, jak se k této věci staví (např. zbystřete, pokud tvrdí, že u nich ve škole šikana není). Dobrým krokem je, když se přímo zeptáte „Co přesně děláte, když se objeví šikana, můžete nám popsat konkrétní postup“? Pokud škola na tuto otázku neumí nebo nechce odpovědět, je to pro vás znamení, že s touto problematikou pracovat neumí a dost možná i šikanu tají.
- Je dobré si vybrat školu dle referencí ostatních rodičů.
- Na školách je přítomen tzv. koordinátor (či metodik) prevence. Jde o člověka, nejčastěji z řad pedagogů, který je odborně proškolený k řešení této problematiky. Kontakt na něj i s uvedením jeho funkce najdete často v seznamu kontaktů školy.
- Zajímejte se o dění ve škole (i preventivně), komunikujte se svým dítětem o tom, jak to ve škole chodí. Sledujte, jaký přístup mají učitelé k žákům i k vám rodičům. Popřípadě navrhněte občasné schůzky k předání informací či korespondenci formou emailů.
- Nabídněte škole informace o vašem dítěti z předchozího vzdělávacího zařízení. Škola by měla projevit o takové informace zájem (pokud už jste měli zkušenosti s šikanou, je dobré situaci popsat).
Ideální postup školy: Škola má ucelený program zacházení se šikanou, který obsahuje prevenci, pravidla šetření šikany a nebojí se o šikaně hovořit. Program je dostupný i rodičům, nic není utajováno a nikdo vám netvrdí, že šikana ve škole není. Škola otevřeně deklaruje, že chce, abyste jí šikanu oznamovali a spolupracovali s ní. Je zřejmé a dopředu známé, na koho se má obrátit a co se bude dít, když se šikana objeví.
Co udělám, až se to stane?
Popište jednotlivé kroky, zkuste přemýšlet spíše o ideálních řešeních (jak byste si to nejlépe představoval/a).
- Uvidíte změnu v chování svého potomka (viz výše). Samotná změna chování však může mít mnoho příčin, proto je v tuto fázi velmi důležité zjistit příčiny změny chování.
- Nikdy nepodceňujte, co vám potomek říká, s čím se svěřuje. Může vám to například připadat banální, dětinské či nevěrohodné. Zkuste se povznést a pomozte mu jeho/její situaci řešit včas.
- Pokud se vám potomek sám svěřil, oceňte ho, že je odvážný, že se svěřil. Má ve vás důvěru a je potřeba ji nyní neztratit.
- Naslouchejte vašemu potomkovi, nedělejte hned závěry, ani nevyhrožujte, jak si to s „nimi“ vyřídíte.
- Domluvte se s potomkem, co učiníte za další kroky. Informujte ho a ptejte se, jestli je to pro něj tak v pořádku.
- Ujistěte ho, že ho berete vážně i celou situaci.
- Pokud váš potomek má (nebo i vy) i nějaké důkazy, které nasvědčují šikaně či jiné formě diskriminace, uchovejte je, mohou se vám velice hodit. Může se jednat například o emailovou korespondenci (i vaší s učitelem/učitelkou, sociální pracovnicí apod.), fotografie, záznam telefonického rozhovoru – je možné si ho sepsat.
Postup řešení šikany ve školách můžete najít zde.
Postup řešení šikany či jiné formy diskriminace a nerovného přístupu v sociálních službách:
- Pokud jde o násilí ze strany jiného uživatele, kontaktujte pracovníky služby a zjistěte, co o situaci vědí, případně jak ji vidí.
- Pokud jde o podezření, že se něco děje ze strany zaměstnance (podle situace a závažnosti) můžete kontaktovat jej, abyste zjistili jeho postoj, případně vysvětlení. Pokud si na takový kontakt netroufáte, je dobré vzít si někoho s sebou – sociálního pracovníka/pracovnici z jiné organizace, psychologa/psycholožku apod.
- Pokud se věc nevyřeší předešlými způsoby, kontaktujte vedení služby, případně organizace, a žádejte, aby situaci řešil. Chtějte po něm informace, jak konkrétně řešení probíhá a dočasnou izolaci vašeho potomka od domnělého nebo reálného agresora.
- Pokud situace není uspokojivě řešena, obraťte se se stížností na zřizovatele dané služby, případně na krajský úřad na Odbor sociálních věcí – oddělení sociálních služeb, kde je služba registrována.
- Dále se můžete obrátit na Ministerstvo práce a sociálních věcí – odbor inspekce sociálních služeb.
- Pokud je situace velmi vážná nebo akutní a máte podezření na páchání trestného činu nebo přestupku, volejte Policii ČR.
- V případě nespokojenosti s postupem řešení předešlých institucí se můžete obrátit také na Kancelář veřejného ochránce práv (ombudsmana).
Kontakty
SPMP ČR – Poradenské centrum
Karlínské náměstí 59/12
186 00 Praha 8
email: poradna@spmpcr.cz
Tel.: 770 626 202
Národní rada osob se zdravotním postižením České republiky, z.s.
Partyzánská 1/7, 170 00 Praha 7 – Holešovice (budova Pražské teplárenské)
e-mail: nrzpcr@nrzp.cz
Tel.: 266 753 421
Veřejný ochránce práv
Údolní 39 Brno, 602 00
email: podatelna@ochrance.cz
Telefon – ústředna: (+420) 542 542 111)
Ministerstvo práce a sociálních věcí
MPSV ČR
Na Poříčním právu 1/376
128 01 Praha 2
Tel.: 221 921 111
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Inspekce sociálních služeb
Mgr. Jana Marie Landová
Podskalská 19
128 01 Praha 2
telefon: 221 922 141
jana.landova@mpsv.cz
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Karmelitská 529/5
118 12 Praha 1
Česká školní inspekce
Fráni Šrámka 37
150 21 Praha 5
Tel.: +420 251 023 127
E-mail: posta@csicr.cz
Národní pedagogický institut České republiky
Policie ČR
Tísňová linka: 158
Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD)
Důležité odkazy:
