„Naučila jsem se s tím pracovat a žít. Ale stejně mě to znovu překvapí.“

Paní Marcela

Vyčerpání

Péče o ne zcela soběstačnou osobu je zpravidla velmi náročná jak fyzicky, tak psychicky. Pokud intenzivně o někoho pečujete, budete mít možná málo času na sebe, na své koníčky, na odpočinek. Člověk, o kterého pečujete, vám možná někdy jde na nervy a pak si vyčítáte, že tomu tak je. Možná jste popudlivější, podrážděnější, hůře ovládáte své pocity a někdy i reakce. Vaši náročnou „práci“ nikdo neocení, navíc se zdá, že vás nikdo nemůže chápat a že není nikdo, ke komu byste se mohli obrátit o pomoc. Můžete se tak dostat do situace, kdy se budete cítit slabí, vyčerpaní, bez elánu a motivace. Přestože tyto pocity jsou přirozené, pokud neprovedete preventivní opatření, mohou přerůst až ve vyčerpání (syndrom vyhoření).

Kdy zpozornět?

 

Vyčerpání může přicházet nepozorovaně. Nejprve se zdánlivě nic neděje – pečujete o blízkou osobu, jste plni sil a vše zvládáte. Postupem času se, aniž byste si toho všimli, může péče stávat čím dál náročnější, čím dál tím více vyčerpávající a splnit nároky, které na vás klade, je stále těžší. Přestáváte stíhat a začínáte si počínat chaoticky. Cítíte, jak je péče náročná a jak vás limituje, mohou se začít objevovat první tělesné obtíže. Následně začnete pociťovat pocity jako je rezignace a apatie, přestanete se snažit stíhat a začne vám být všechno jedno, přestanete vidět smysl svého počínání. Nakonec přibydou psychosomatické potíže, úzkosti, deprese, nespavost, bolesti břicha, hlavy… Pokud budete tyto signály ignorovat, může se stát, že se u vás rozvine nemoc a může hrozit hospitalizace a případná dlouhodobější neschopnost poskytovat péči a podporu.

 

Jak na tom jste, můžete zjistit v tomto TESTU.

 

V následující tabulce si můžete zmapovat svou situaci konkrétněji. Slouží jako taková „inventura.“ Tabulku nemusíte vyplnit hned – můžete ji vyplňovat průběžně nebo se k ní vracet a sledovat, zda se vaše situace v průběhu času nějak mění.

 

O co všechno se zvládnu postarat „levou zadní“?

 

 

  

Co je pro mě při péči náročné, a přesto to ještě zvládám

 

 

  

Co cítím, že už nezvládám nebo v brzké době zvládat přestanu.

 

 

  

Co vím, že v budoucnu nezvládnu.

 

 

  

Pociťuji náročnost péče na svém těle?
Pokud ano, jak?

 

 

  

Cítím pocity frustrace, beznaděje atp.?

Jak často?

 

 

  

Zasahuje pečování o blízkou osobu nějak do mých vztahů?
Pokud ano, zamyslete se jak.

 

 

  

Jde mi někdy osoba, o kterou pečuji na nervy?
Pokud ano, jak často?

Jak na to, že mi jde na nervy, reaguju?

 

 

  

Je současný stav udržitelný a zvladatelný? Pokud ano, jak dlouho?

 

 

  

 

Prevence

Vaším největším nepřítelem je minimum osobního volna a náročnost péče. V rámci prevence se pokuste zamyslet nad tím, jak získat trochu času sami pro sebe nebo kde získat pomoc, která by vám alespoň trochu ulevila ve vašem nelehkém úkolu. Nezapomínejte, že někdy může být pomoc na dosah ruky, ale bojíme se o ni říct. Dále mějte na paměti, že péče o sebe sama není sobectvím. Je i v zájmu člověka, o kterého pečujete, abyste byli v co největší pohodě.

Zdroje podpory, ze kterých můžete čerpat, si zkuste zmapovat v tabulce níže.

 

·      Kdo mi nyní v péči pomáhá?

·      Kdo, co vám poskytuje podporu? (duchovní, psychickou, materiální…)

  

·      Co chcete v rámci péče dělat?

·      Co musíte dělat?

·      Co z toho musíte dělat opravdu vy?

·      A co z toho musíte opravdu dělat?

·      Udělejte si plán péče (proklik na jiné scénáře, kde to je popsané).

  

·      Jaké jsou hranice mého pečování?

·      Co chci dělat?

·      Co už nechci dělat?

·      Za jakou hranici už nepůjdu?

  

·      Kolik času sami sobě každý den věnujete?

·      Jakým způsobem pečujete sami o sebe?

·      Co vám dělá radost a nabíjí vás?

·      Jak se zbavujete stresu?

·      Jak odpočíváte?

·      Kolik času na odpočinek máte?

·      Věnujte se tomu, co vás nabíjí, každý den.

  

·      S kým si můžu popovídat, sdílet své starosti?

·      Co cítím a prožívám? Co mi tyto pocity chtějí říct?

  

·      Co máte na člověku, o kterého pečujete, rádi?

·      Co vám péče o něj přináší?

·      Co vám péče o něj bere?

  

·      Kdo vám pomáhá v krizových nebo nenadálých situacích?

·      Na koho se můžu obrátit, když je nejhůř?

  

Když už to začalo

Pokud jste zjistili, že u vás syndrom vyhoření už propukl nebo se ho třeba i jen obáváte, bude dobré vyhledat odbornou pomoc. Zkuste si ještě odpovědět na tyto OTÁZKY. Pomocí může být psycholog nebo psychoterapeut, případně podpůrná skupina nebo komunita lidí ve stejné situaci, jako vy. Nezapomínejte na možnost respitní (odlehčovací) péče a různé neziskové organizace, které vám mohou pomoct. Mějte na paměti, že i když jste někde v minulosti nepochodili, neznamená to, že vám nemohou pomoci dnes.

V rozhodování o možnosti pomoci, vám může být nápomocna tato pomůcka.

 Další kontakty můžete získat na krizové lince či třeba u institucí jako je Národní ústav duševního zdraví. Nezapomeňte ani na poradenské centrum SPMP.

Registr poskytovatelů sociálních služeb

 Česká asociace pro psychoterapii
tel.: 774 050 413
info@czap.cz

Terapeutické centrum Modré dveře

Národní ústav duševního zdraví

Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, z. s.
tel.: 770 626 202
spmp@spmpcr.cz