„Hlavně si musím vytvořit plán sama v sobě i s potomkem a vymezit si pevně hranice.“

Paní Světlana

Zvládání náročného chování člověka s mentálním postižením

Náročné chování je velmi široký pojem. Cíleně se vyhýbáme slovnímu spojení „problémové chování“, které se sice hojně používá a leckomu může připadat, že lépe vystihuje situace, které domácnosti a služby zažívají, nám však připadá, že vystihuje jen jednu stranu problému – problémový je člověk, který problémy vyvolává. Je však důležité si uvědomit, že „problém“ nemusí být pouze na straně člověka s mentálním postižením, ale jeho pro nás náročné chování, často vzniká jeho nepochopením či nevhodným přístupem k němu.

Náročné chování může mít mnoho podob, většinou se však projevuje agresívním chováním (fyzickým i verbálním), sebepoškozováním či nerespektováním pravidel. Výjimečné nejsou ani situace, kdy člověk s mentálním postižením vážně ohrozí sebe či bezpečí svého okolí. Často k takovému chování dochází v domácím prostředí. Možná si to jako pečující kladete za vinu a vyčítáte si to. „Co dělám tedy špatně, že se ke mně takhle chová“?  

 

Zaručený recept bohužel nemáme. Máme ale nějaké ingredience, které vám můžou pomoci. Buďte připravení, řešte to zavčasu. Projděte si v klidu tyto informace, inspirujte se a vytvořte si KRIZOVÝ PLÁN.

Zdroje podpory

Mohou to být materiální i lidské zdroje. Ale také něco, co vám pomáhá situaci lépe zvládnout.

 

  • Funkční rodina, přátelé, blízcí, sousedé – někdo, kdo dobře zná jak vás, tak osobu, o kterou pečujete. Důležité je nezůstat v péči sám/sama. Vytvořte si síť/okruh lidí. Čím více lidí kolem sebe máte, tím více lidí může pomoci.
  • Profesionální pomoc – mohou to být lidé ze spolků/organizací, kam docházíte.

Dále sem patří také různé neziskové organizace či jiná sdružení, která pracují s lidmi s mentálním postižením.

Jedná se ale také o Odlehčovací služby – ověřte si, či se běžte podívat, kde a jak fungují. Zkuste odlehčovací službu občas využít, i když ji zrovna akutně nepotřebujete (berte to jako nácvik na neočekávanou situaci).

Zkuste vyhledat Terénní asistenční službu.

  • Psychoterapeutická podpora pro pečující

Pro zvládání obtížných situací je zejména potřeba, aby měl i pečující kvalitní podporu. Zkuste myslet i na sebe a v případě potřeby vyhledejte psychoterapeutickou pomoc. Pokud cítíte, že jste vyčerpaní, může vám pomoci tento materiál: VYČERPÁNÍ.

  • Spolupráce s ambulantním psychiatrem

Vyhledejte vhodného psychiatra a choďte s vaším potomkem na pravidelné konzultace. Řešte s ním, jak předcházet a postupovat při náročném chování vašeho potomka. Domluvte se, že ho budete v případě afektu kontaktovat.

Slouží osobám pečujícím, které se ocitnou v situaci, kdy sami potřebují urgentní pomoc (náhlá hospitalizace, nehoda, ztráta vědomí apod.) a nemohou v danou situaci komunikovat. SOS KARTA je pomůckou jak pro pečující, tak pro běžné občany, zdravotníky či jiné záchranné složky. Karta informuje o tom, že pečujete o člověka, který potřebuje okamžitou pomoc.

  • Člověk s mentálním postižením by u sebe měl nosit SOS KARTU PRO LIDI S POSTIŽENÍM, kde jsou zaznamenány kontakty na osoby blízké, sociální službu, kam dochází (či bydlí) nebo jiné spolehlivé kontakty. Člověk s postižením by ji měl umět používat a vědět, k čemu slouží. Uložena by měla být nejlépe v peněžence u občanského průkazu.
  • Vzdělávání a informovanost

Dobrým zdrojem podpory pro vás může být také možnost vzdělávání či jiná forma informovanosti (např. odborná literatura). Pokud potřebujete v určitém tématu nasměrovat, neváhejte nás kontaktovat. Jednou z činností SPMP je také vzdělávání pečujících. Pořádáme vzdělávací akce, do kterých se můžete zapojit.

  • Sdílení zkušeností

Některé organizace pořádají různé podpůrné skupiny pro pečující. Je to dobrá možnost, jak načerpat síly, informace i inspiraci. Pokud potřebujete s vyhledáním pomoc, neváhejte se na SPMP obrátit.

  • Existujte celá řada metod, přístupů, terapií Většinou jsou zaměřeny na spolupráci s lidmi s PAS (porucha autistického spektra). Budete muset zkoušet, co vám i vašemu potomkovi bude vyhovovat. Například se může jednat o tyto terapie: behaviorální terapie, kognitivně behaviorální terapie, aplikovaná behaviorální  analýza (ABA), videotrénink interakcí aj.
  • Můžete se také inspirovat metodou SPELL (systém vytvořený Národní společností pro autismus ve Velké Británii). Systém SPELL vychází z toho, že každý člověk potřebuje k tomu, aby mohl žít kvalitní a spokojený život: Strukturu pro předvídatelnost a soudržnost; 2. Pozitivní přístup a očekávání, které lidem napomáhají dosahovat jejich potenciálu a naplňovat pocit vlastní důležitosti, 3. Empatii pro to, jak lidé chápou, vidí a prožívají svět kolem sebe; 4. Nízké míry výskytu nežádoucích podnětů nezbytné pro snižování stresu, k podpoře schopnosti zapojovat se a učit; 5. Uplatňování partnerského a důsledného přístupu v praxi.

Metoda SPELL je zatím dostupná jen v anglickém jazyce. Shrnutí metody v českém jazyce najdete zde.

Prevence – Co můžu připravit dopředu?

Zkuste rozplánovat jednotlivé kroky.

 

  • Buďte pozorovatelem – průběžně mapujte, co vede k agresi.
  • Co vám svým chováním chce váš syn/dcera sdělit? Zapisujte si náročné situace, co přesně se stalo. V zápiscích buďte konkrétní a podrobní – i detaily mohou mít význam. Rozlišujte faktický popis a váš pohled na věc. Někdy můžete leccos vypozorovat i s odstupem času, porovnávat jednotlivé situace. Diskutujte o nich v rodině, se sociální službou, s psychologem či psychiatrem.
  • Zapisujte si, co už máte vypozorováno a sdílejte to s dalšími lidmi z okruhu vašeho potomka – ve škole, ve stacionáři, s asistenty…
  • Snažte se vyvarovat spouštěčům.
  • Zkuste odvést pozornost jinam – změňte téma konverzace, mějte po ruce oblíbenou věc/hračku/dobrůtku, jděte alternativní trasou…
  • Pokud vidíte, že se stupňuje napětí, zkuste afekt „utnout“ hned v začátku.
  • Změňte prostředí, najděte klidné místo.
  • Mějte KRIZOVÝ PLÁN – zapište si, co všechno můžete zkusit udělat, co funguje v problémové situaci, a předejte tyto informace lidem, kterým by mohly být užitečné.
  • Zajistěte si dobrého ambulantního psychiatra případně psychologa.
    – zeptejte se dalších rodičů na zkušenosti s psychiatry
    – sepište si, co od psychiatra očekáváte (např. aby předepsal medikaci, aby vám uměl poradit s náročným chováním, aby znal vašeho potomka a uměl napsat lékařskou zprávu odpovídající realitě…)
    – zmapujte, jací psychiatři jsou pro vás dostupní
    – zkuste tam se se svým potomkem nejdříve na zkoušku zajít
  • Spolupracujte s ambulantním psychiatrem.
    – choďte na pravidelné konzultace
    – řešte s ním postup pro krizovou situaci (náročné chování)
    – domluvte se, že ho budete kontaktovat v případě afektu
  • Zmapujte si dostupné pobytové psychiatrické péče.
    – zmapujte si dostupné psychiatrické nemocnice, kam v případě volání záchranné služby odvezou vašeho potomka
    – Nebojte se komunikace s personálem, spolupracujte na dohodnutí podmínek předem.
  • Připravte si podklady pro případnou hospitalizaci.
    – Připravte kartičku o vašem potomkovi ZDRAVOTNÍ PAS. V České republice se o něm zatím moc neví, ale je to dobrá pomůcka jak pro personál nemocnice, tak pro člověka s mentálním postižením. Zdravotní pas je takový průkaz, kde je napsáno jakou člověk potřebuje podporu (jaký je, co má rád a co nemá rád, jak komunikuje, jaké má případně projevy chování, které jsou obtížně zvladatelné apod.). Pokud to vyžaduje vaše situace, zeptejte se na doprovod či přímo hospitalizaci spolu s člověkem s postižením. Je dobré s pasem dopředu personál seznámit, aby se předešlo zbytečným komplikacím při hospitalizaci. Zdravotní pas může člověk s postižením u sebe nosit pořád (v batohu, kabelce apod.).
    – Připravte si další materiály – komunikační tabulku pro zdravotníky (pokud používáte). Mohou v ní být zapsány detailní informace, jak postupovat např. při afektu. Nebo naopak, jak postupovat, aby k afektu nedošlo.
    – Zjistěte si, jaká práva máte podle toho, jaký máte právní vztah ke svému potomkovi (opatrovník, podpůrce, zástupce členem domácnosti).
    – Připravte si potřebné dokumenty dokazující formální vztah k vašemu potomkovi (jmenování opatrovníka, smlouva o nápomoci, rozhodnutí o zastoupení členem domácnosti).
  • Může se stát, že dojde k tzv. nedobrovolné hospitalizaci.
    – Pokud vás nebo sebe váš potomek ohrožuje, volejte rychlou záchrannou službu nehledě na vůli vašeho potomka. Myslete na to, že musíte ochránit i sebe. Udělali jste maximum, aby se to nestalo. V určitý moment se nedá dělat nic jiného.
    – Pokud člověk ohrožuje sebe nebo své okolí, může být hospitalizován nedobrovolně. Nedobrovolně přijatí pacienti musejí být do 24 hodin nahlášeni Okresnímu soudu/obecnímu soudu, který nejpozději do sedmi dnů rozhodne, zda jejich nucený pobyt v nemocnici je oprávněný.

Co udělám, až se to stane?

Popište jednotlivé kroky, zkuste přemýšlet spíše o ideálních řešeních (jak byste si to nejlépe představoval/a).

  • Postupujte podle svého Krizového plánu.
  • Zahrňte do plánu i možnosti typu: jsem doma sám/sama (co udělám), je doma někdo (kdo) – co udělám/e?
  • Stanovte si s vaším potomkem pravidla a oboustranně se je snažte dodržovat. Trvejte na nich.
  • Snažte se zachovat důslednost a klid.
  • Pokud víte, že vaše stanovená opatření v dané situaci k ničemu nevedou a bojíte se o sebe, vašeho potomka či své okolí, volejte okamžitě záchrannou službu!
  • Asistujte při příjmu do nemocnice a vyjednávejte se zdravotním personálem podmínky hospitalizace.
  • Mějte připravené podklady pro případnou hospitalizaci:
    – připravte si ZDRAVOTNÍ PAS o vašem potomkovi (diagnóza, zdravotní informace, co potřebuje, jak může reagovat…)
    – připravte komunikační tabulku pro zdravotníky (pokud používáte)
    – zjistěte si, jaká práva máte podle toho, jaký máte právní vztah ke svému potomkovi (opatrovník, podpůrce, zástupce členem domácnosti)
    – připravte si potřebné dokumenty dokazující formální vztah k vašemu potomkovi (jmenování opatrovníka, smlouva o nápomoci, rozhodnutí o zastoupení členem domácnosti)
  • Snažte se situaci si nevyčítat, udělali jste maximum!

Co s plánem dál?

Kdo by měl o plánu ještě vědět a jak se případně o něm dozví?

 

  • O Krizovém plánu by měli vědět všichni, kteří přicházejí s vaším potomkem do kontaktu. Je dobré, pokud můžete na plánu spolupracovat se sociálními službami, školským zařízením apod.
  • Pokud vám připadá, že plán z jakéhokoliv důvodu nefunguje, zkuste vytvořit plán nový!

Kontakty

Mgr. Martin Polenský
email: oas@paspoint.cz nebo polensky@paspoint.cz
https://www.paspoint.cz/

 Nautis: oddělení terapeutických služeb – Pobočka Praha
terapie@nautis.cz
PhDr. Hynek Jůn, Ph.D., metodický ředitel terapeutických služeb, KBT
email: terapeuthynek.jun@nautis.cz

Petr Eisner, DiS., sociální pedagog
Konzultant v oblasti sexuality, zneužívání a vztahů lidí s postižením.
email: petr.eisner@seznam.cz
http://www.petreisner.cz/

Centrum aplikované behaviorální analýzy (ABA)
Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta
Poříčí 7
603 00 Brno – střed
email: mader@ped.muni.cz

SPMP ČR – Poradenské centrum
Karlínské náměstí 59/12
186 00 Praha 8
email: poradna@spmpcr.cz
Tel.: 770 626 202